Vychází v druhé polovině února 2026!

Beranidlo imaginace: Příručka městské neposlušnosti přináší eklektický výběr obrazového materiálu, návodů, manifestů, rozhovorů, povídek, poezie a historických ohlédnutí za posledními dekádami kreativní nepřizpůsobivosti nové městské avantgardy. Její mezioborovost vytváří trhliny v systému a ukazuje na možnosti, jak skrze imaginaci nepodlehnout lhostejnosti v době, kdy se globální vládnoucí třída ultrabohatých přibližuje k hybridním formám neofašismu, proti kterému je nutné všemi možnými prostředky bojovat.

“I want to be repeated, reproduced, endlessly dispersed, fractured, distributed. Let a thousand copies bloom. I am not interested in being original. In having value. The original of me has no aura. I will be multiplied like the sorcerer’s apprentice’s bedbugs, and you will still need to listen to me. My message is my body. My words are my fingers, are my bleeding colors, my vulgarity.”

Publikace je v angličtině.

Jak se v sobě a v tomhle světě vůbec vyznat? Kresby Elji Plíhala přináší zamyšlení nad situacemi, se kterými se setkáváme v každodenním životě: pocity úzkosti, nejistoty, nedostatečnosti, osamocení, nedorozumění, hněvu, únavy, ale i pochopení, radosti, solidarity, sounáležitosti a lásky.

Po řadě knih o sociálních hnutích a demokracii vydala Donatella della Porta kratší text, který se nachází na pomezí odborné analýzy a příspěvku do politické debaty. Jeho teoretickým přínosem je především to, že vrací do diskuse už mnohokrát pohřbívaný koncept morální paniky. Oproti četným a přesvědčivým kritikám1 přitom ukazuje, že pro některé situace v naší společnosti si uchoval výpovědní hodnotu.

Když Stanley Cohen před více než padesáti lety pojem morální paniky představil, ukázal, jak vzniká masová hysterie vztahující se na nově se objevující a kontroverzní jevy ve společnosti (v jeho zkoumání šlo o subkultury mládeže). Aby taková hysterie vůbec mohla vzniknout, je třeba hned několik faktorů najednou. Tím nejdůležitějším jsou podnikatelé v oblasti morální paniky.

Uprostřed rostoucí ekologické a sociální devastace nabízí feministická teoretička vícedruhových vztahů Donna J. Haraway nové, provokativní způsoby, jak opustit antropocentrismus a přehodnotit náš vztah k Zemi a všem tvorům, které ji obývají. Ve splétaných umělecko-vědecko-aktivistických úvahách a spekulativní fikci Haraway konceptualizuje dnešní dobu jako tzv. chthulucén, jenž na rozdíl od antropocénu výstižněji popisuje naši současnost, v níž jsou lidské a mimolidské bytosti neoddělitelně propojeny v chapadlovitých praktikách vícedruhových interakcí.

Nový formát, ve kterém jsme se tentokrát zaměřili na téma… utopie (v množném čísle) vznikl pro stejnojmennou výstavu Petra Bosáka, Roberta Jansy a Adama Macháčka v galerii PLATO v Ostravě (20/2–27/4, Kurátorky: Daniela a Linda Dostálkovy). V zinu najdete úryvky z rozhovoru s Ondřejem Slačálkem, citace z knih nakladatelství Utopia libri a Neklid a z dalších zdrojů. Jedním z nich je i anonymní zin o Utopii, z něhož pochází např. text o bezpečných prostorech (doplněný o reklamu na pražskou kavárnu a knihkupectví Safespace).

Křivá obvinění z antisemitismu, cancel culture a dědictví viny za holocaust – to vše podle socioložky Donatelly della Porta vytvořilo v současném Německu atmosféru represivní morální paniky, která přispívá k potlačování projevů nesouhlasu a manipulaci veřejné debaty. Po 7. říjnu 2023 tak čelilo hnutí solidarity s Palestinou a mnoho nesionistických Židů a Židovek tlaku, jaký byl v liberální demokracii donedávna jen těžko představitelný. Kniha mapuje podoby této paniky a představuje jednotlivé případy.

Je to víc než rok, co začala izraelská válka proti Gaze. Masakry Palestinců a Palestinek neberou konce, naopak se stupňují. Izrael zintenzivňuje bombardování a pozemní invazi do Libanonu. Ve vzduchu visí hrozba intenzivního konfliktu v celém regionu. Těmto temným vyhlídkám se sborník Na této zemi je pro co žít pokouší vzdorovat. Přináší podněty k osvobození Palestiny a inspiraci k aktivitě čtenářů a čtenářek. „Nehledejte naději v mých slovech, dejte mi naději svými činy,“ řekl nedávno palestinský básník Jahja Ášúr. Tento sborník doplňuje slepé skvrny českého mediálního narativu v podobě ignorovaného kontextu a příběhů z Palestiny, Izraele i Čech. Současně ukazuje paletu možností, kam směřovat činy, které přinesou naději.

Ukrajinský novinář Maksym Eristavi již řadu let usiluje o to, aby se obecné povědomí o historii ruského kolonialismu dostalo do mainstreamu. Jen několik dnů předtím, než Rusko zahájilo rozsáhlou invazi na Ukrajinu, začal na Twitteru zveřejňovat obsáhlé vlákno s přehledem všech ruských koloniálních invazí, k nimž došlo během posledního století, přičemž poukazoval na základní a všem společný vzorec. Brzy poté se toto twitterové vlákno začalo virálně šířit po sociálních sítích a získalo označení „tweet všech tweetů o ruském kolonialismu“.

Trochu jako deník doby, trochu jako společná terapie. Tento sborník nepřináší ucelený obraz dějin. Vznikl jako reakce na v Česku neviditelné utrpení Palestinců, jako součást kulturní intifády proti snaze vymazat palestinský příběh. Prostřednictvím rodinných příběhů několika Palestinek žijících v Česku nebo Čechů s kořeny v Palestině přinášíme palestinský pohled, který je v českém veřejném povědomí zoufale málo zastoupen. Několik dalších autorů a autorek potom v knize zprostředkovává další kontext povahy okupace, židovské zkušenosti ve vztahu k Izraeli nebo střetu dvou historických pamětí – kolonialismu a holocaustu.

Odkud se ve střední Evropě bere iliberalismus, výrazný rasismus a islamofobie, homofobie a zatvrzelé nepochopení dopadů kolonialismu? A naopak, jak se rozvíjely na Západě diskriminační a rasistické postoje vůči lidem ze střední a východní Evropy? Jak tyto otázky spolu souvisejí? Na cestě po stopách středoevropského iliberalismu potkáme nejen Viktora Orbána, Václava Klause, Miloše Zemana a polský PiS, ale i Draculu, Jamese Bonda, Mozarta, filmový horror Slunovrat nebo skandály českého fotbalu.

Znáte vibrační poezii pavouků, sakrální architekturu vombatů nebo pomíjivé aforismy chobotnic? Vítejte v oboru „terolingvistika“, v zásadní vědecké disciplíně třetího tisíciletí, která zkoumá příběhy psané a vyprávěné zvířaty. Vinciane Despret zde stírá hranice mezi vědou a fikcí, čímž vytváří zneklidňující rozruch: co když nás pavouci skutečně prosí, abychom zastavili rachot našich strojů? Co když stavby vombatů vypovídají o přívětivé kosmologii a jejich citu pro společné soužití?

Společnost spektáklu (1967) je nejzávažnější teoretickou prací francouzského situacionisty Guye Deborda (1931–1994). Tvořivě v ní navazuje na Hegela, Marxe a Lukácse, aby postihl strukturu, fungování a rozpory soudobé kapitalistické společnosti, a to zejména její západní formy. Kniha silně ovlivnila nejen společenskou a kulturní kritiku následujících desetiletí, ale i praktickou podobu protestů, které se snažily a snaží „uškodit spektakulární společnosti“. Její myšlenky našly v roce 1968 rozsáhlou odezvu mezi revoltujícím francouzským studentstvem. 

Kapitalistický systém se podle sociologa Immanuela Wallersteina dostává v celosvětovém měřítku do strukturální krize, jejímž výsledkem může, avšak nemusí být spravedlivější a demokratičtější uspořádání společnosti. Wallersteinova Utopistika nabízí realistickou analýzu současné situace a perspektiv pro takovou společenskou změnu, jež bude zároveň žádoucí i možná. Nesnaží se tedy navazovat na tradice utopického myšlení a konstruovat ideální, avšak sotva uskutečnitelnou budoucnost.

Naprostá většina klimatologických výzkumů už dlouho ukazuje, že dochází ke klimatickým změnám vedoucím k rostoucímu oteplování, které může mít katastrofické následky. Tyto změny podle nich způsobuje lidská aktivita, především spalování fosilních paliv. V těchto otázkách existuje dlouhodobá odborná shoda. Přesto se veřejným prostorem také šíří informace, které hledají příčiny klimatických změn jinde. Tvrdí, že je způsobuje Slunce nebo vesmírné záření, zpochybňují výsledky klimatologie a obviňují vědu z přehánění nebo dokonce z falšování dat.

glitch: hovor. nepředvídatelná chyba, zásek, zádrhel, problém, závada, která překáží hladkému chodu (…) sociálního stroje, narušuje hranici mezi životem, uměním a aktivismem online a AFK, zkoumá tvůrčí potenciál radikálního odmítnutí, který se odráží v tvorbě celé řady současných PoC, queer a trans uměleckyň.

V říjnu 2022 jsme vydaliy španělský překlad titulu Introduction to Comparative Planetology, jehož autorem je Lukáš Likavčan. Jedná se o provázanou analýzu vizuální kultury zobrazování Země z pohledu geopolitiky klimatické krize. Porovnává různé „figury“ planety – Planetární, Globální, Pozemské, Země-bez-nás a Přízračná Země – a hodnotí jejich geopolitické důsledky.

Redakční poznámka: Tento glosář pochází z třetího vydání knihy Anarquía relacional: la revolución desde los vínculos (Vztahová anarchie: revoluce začíná ve vztazích, nakl. La oveja roja, Madrid, 2020, 400 stran), jejímž autorem je Juan Carlos Pérez Cortés. Definuje nejen pojmy týkající se vztahové anarchie, ale také ty, které usnadňují chápání toho, co vztahová anarchie není, čím se liší od polyamorie a od jiných, (ne)normativních vztahových modelů.

Miroslav Farkas byl spolu s Markétou Všelichovou v roce 2016 uvězněn v Turecku. Ve válce v Sýrii se totiž zapojil do bojů kurdských jednotek YPG proti Islámskému státu, Turecko však řadí YPG mezi teroristické organizace. Přes tři roky strávil na samotce. Své básně a kresby z tureckého vězení po propuštění doplnil komentářem v rozhovoru s Janou Bednářovou.

„Přízrak světa, který by mohl být svobodný“

„[Č]ím více se blíží reálná možnost osvobodit jedince od omezení, která kdysi ospravedlňoval nedostatek a zaostalost, tím větší je potřeba tato omezení udržovat a zefektivňovat, aby se zavedený řád nadvlády nerozpadl. Civilizace se musí chránit před přízrakem světa, který by mohl být svobodný.

[…] Výměnou za zboží, které obohacuje jejich životy […], prodávají jednotlivci nejen svou práci, ale také svůj volný čas. […] Lidé bydlí v bytových aglomeracích – a mají osobní automobily, s nimiž už nemohou uniknout do jiného světa. Mají obrovské lednice napěchované mraženými potravinami. Mají desítky novin a časopisů, které hlásají stejné ideály. Mají nesčetné možnosti volby, nesčetné množství pomůcek, které jsou všechny stejného druhu a které je zaměstnávají a odvádějí jejich pozornost od skutečného problému – jímž je vědomí, že by mohli jak méně pracovat, tak určovat své vlastní potřeby a uspokojení.“

- Herbert Marcuse, Eros a civilizace

Západní ‚protiválečné‘ hnutí se opět (pozn. překl. v roce 2018) probudilo k mobilizaci kvůli událostem v Sýrii, již potřetí od roku 2011. Poprvé se tak stalo, když Obama v roce 2013 zvažoval úder proti vojenské struktuře syrského režimu (ale neudělal to) po chemických útocích na Ghútu, které byly považovány za ‚červenou linii‘. Podruhé v roce 2017, když Donald Trump nařídil úder, který zasáhl prázdnou vojenskou základnu režimu …

Neúplný atlas regenerace se snaží nastínit možné únikové cesty ze souběhu krizí, které doprovázejí konec holocénu a vstup do epochy antropocénu. Celá řada dříve samozřejmých pojmů, hodnot a opor, na něž jsme byli zvyklí se v životě spoléhat, se proměňuje či přímo hroutí. Radikální a akcelerující změny, jichž jsme zároveň původci, svědky, pachateli i oběťmi, přinášejí nové problémy.

V říjnu 2022 jsme ve španělštině vydalyi druhé vydání knihy Pienso, luego colapso, která obsahuje texty, básně a aforismy autora El Pasajero (pseudonym), člena skupin Ultratomba a Floristería Mateo Morral, a dalších.

V dobách postupující privatizace a technologizace vězeňství roste volání po novém abolicionismu pro 21. století: zrušení věznic. Angela Y. Davis zkoumá kořeny současného vězeňskoprůmyslového komplexu v USA, jeho rasismus a sexismus a nastiňuje možné alternativy k trestu odnětí svobody.

„Všechno, co dělám, postrádá smysl, když dům hoří.“ A přece právě když dům hoří, je třeba pokračovat jako vždy, dělat všechno pečlivě a přesně, možná ještě pozorněji – i když si toho nikdo nevšimne. Může se stát, že život zmizí z povrchu zemského, že nezbude žádná památka na to, co bylo uděláno, v dobrém i ve zlém. Ale ty pokračuješ jako předtím, je příliš pozdě na změnu, už není čas.

11. ledna 2021 vzniklo družstevní nakladatelství UTOPIA LIBRI. Vydáváme se na cestu, na níž budeme překračovat hranice témat, žánrů a jazykových oblastí.

Jsou nám dlouhodobě blízké publikace a aktivity těchto kolektivů a skupin:

• Nakladatelství Neklid
• Anarchistický festival knihy
• Nakladatelství Anarchistické federace
• Nakladatelství Broken Books
• Čtrnáctideník A2
• Roleta2 — družstevní tiskařská a řemeslná dílna
• Black seeds — družstvo dovážející kávu vypěstovanou mexickými zapatisty a zapatistkami