Po řadě knih o sociálních hnutích a demokracii vydala Donatella della Porta kratší text, který se nachází na pomezí odborné analýzy a příspěvku do politické debaty. Jeho teoretickým přínosem je především to, že vrací do diskuse už mnohokrát pohřbívaný koncept morální paniky. Oproti četným a přesvědčivým kritikám1 přitom ukazuje, že pro některé situace v naší společnosti si uchoval výpovědní hodnotu.

Když Stanley Cohen před více než padesáti lety pojem morální paniky představil, ukázal, jak vzniká masová hysterie vztahující se na nově se objevující a kontroverzní jevy ve společnosti (v jeho zkoumání šlo o subkultury mládeže). Aby taková hysterie vůbec mohla vzniknout, je třeba hned několik faktorů najednou. Tím nejdůležitějším jsou podnikatelé v oblasti morální paniky.

Redakční poznámka: Tento glosář pochází z třetího vydání knihy Anarquía relacional: la revolución desde los vínculos (Vztahová anarchie: revoluce začíná ve vztazích, nakl. La oveja roja, Madrid, 2020, 400 stran), jejímž autorem je Juan Carlos Pérez Cortés. Definuje nejen pojmy týkající se vztahové anarchie, ale také ty, které usnadňují chápání toho, co vztahová anarchie není, čím se liší od polyamorie a od jiných, (ne)normativních vztahových modelů.

„Přízrak světa, který by mohl být svobodný“

„[Č]ím více se blíží reálná možnost osvobodit jedince od omezení, která kdysi ospravedlňoval nedostatek a zaostalost, tím větší je potřeba tato omezení udržovat a zefektivňovat, aby se zavedený řád nadvlády nerozpadl. Civilizace se musí chránit před přízrakem světa, který by mohl být svobodný.

[…] Výměnou za zboží, které obohacuje jejich životy […], prodávají jednotlivci nejen svou práci, ale také svůj volný čas. […] Lidé bydlí v bytových aglomeracích – a mají osobní automobily, s nimiž už nemohou uniknout do jiného světa. Mají obrovské lednice napěchované mraženými potravinami. Mají desítky novin a časopisů, které hlásají stejné ideály. Mají nesčetné možnosti volby, nesčetné množství pomůcek, které jsou všechny stejného druhu a které je zaměstnávají a odvádějí jejich pozornost od skutečného problému – jímž je vědomí, že by mohli jak méně pracovat, tak určovat své vlastní potřeby a uspokojení.“

- Herbert Marcuse, Eros a civilizace

Západní ‚protiválečné‘ hnutí se opět (pozn. překl. v roce 2018) probudilo k mobilizaci kvůli událostem v Sýrii, již potřetí od roku 2011. Poprvé se tak stalo, když Obama v roce 2013 zvažoval úder proti vojenské struktuře syrského režimu (ale neudělal to) po chemických útocích na Ghútu, které byly považovány za ‚červenou linii‘. Podruhé v roce 2017, když Donald Trump nařídil úder, který zasáhl prázdnou vojenskou základnu režimu …

„Všechno, co dělám, postrádá smysl, když dům hoří.“ A přece právě když dům hoří, je třeba pokračovat jako vždy, dělat všechno pečlivě a přesně, možná ještě pozorněji – i když si toho nikdo nevšimne. Může se stát, že život zmizí z povrchu zemského, že nezbude žádná památka na to, co bylo uděláno, v dobrém i ve zlém. Ale ty pokračuješ jako předtím, je příliš pozdě na změnu, už není čas.